Samotou v patách v kruhu uzavřeni,
počátek skromnosti bránicího projevu,
v příchodu vybarveného dotčení,
zapřeme posedlostí i drobky ze stolu.
Zpřetrhané okovy v srdcovém žaláři,
najivnost přicházející po špičkách v noci,
jizvy umocněné prosbami místo měsíce září,
to odlehlá samota po tobě pořád touží.
Totok se mi líbí. Vyzobal jsem si z toho drobky, které potřebuji.