Proč přicházejí slzy slunce,
stromy v bolesti se klaní ,až k zemi,
utíkáme před násilím jedince,
a brodíme se strachem sami.
Odpovědi plují řekou zapomnění,
srdce tají jako ledovce mezi námi,
naděje přináší pozvolné uvolnění,
a ve snech se touláme rozkvetlými zahradami.
Já se budu zase asi opakovat, moc krásné. :-)
Tvoje básničky mě fakt nutí se pokaždé zamyslet a proto díky, aspoň mi snad tak brzy nezakrní mozek.... ♥
P.S. Nebudeš tomu věřit, ale zrovna nedávno jsem se jednou kvetoucí zahradou ve snu procházela. ;-)