Na začátku pavoučích provazů,
každý se jednou musí vrátit,
do jeskyně plné odkazů,
a záblesky paměti neztratit.
Vše postupně mizí,
v plástech betonových ulit,
abstraktní doba s tesknoucí vizí,
to je vše o co se budeme dělit.
a antény jako tykadla ohmatávají budoucnost ...
zdá se že bydlíš na sídlišti... nedávno jsem byl na návštěvě u přítele v Praze ve Stodůlkách a zděsil jsem se, když jsem vyhlédl z balkonu... právě ten úl...
Mojdo jsem šťastná, že betonová ulita už jen zlou vzpomínkou.... DÍKY BOHU!!!
Moc se mi libi basnička. Krasna hra slov.