Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Prosinec 2009

...foto PFka

31. prosince 2009 v 20:54

PF 2010

30. prosince 2009 v 21:44 | mojda
V Novým roce ať potkáte Ferdu mravence,
a déšť ať spláchne všechnu smůlu,
naše nejvroucnější představy letí jeko Čmelda z Brumdou vzhůru,
a vše co nás tíží se promění v prach,
Křemílek s Vochomůrkou vyženou strach,
a Rákosníček zastaví ty potoky slz,
přestanem se ve Stínadlech na lidi dívat prsty skrz,
a krásou Řáholce obklopeni,
potkávat na každém kroku Cipískova překvapení,
neusnout, jak hloupý Honza na vavřínech,
neutápějte radosti ve splínech
mravenčího doktora nechat vyléčit všechny bolesti světa,
a každé ráno ať nás hřeje krásná věta,
jako pejsek s kočičkou si vyhrát s našimi dětmi,
než se zase setmí
a jako princeznám září vaše tváře,
nepotkat žádné lháře.
Ať Vaše kroky tančí životem lehkostí,
tak přeji Vám život plný lásky a upřímnosti.

...srdeční...

28. prosince 2009 v 17:19 | mojda
Její přítomnost se prokousala mojí duší,
vůní čaje za rozkvetlými vlasy,
hrou se stala oběť krásy,
a přítomnost tance napětí tuší.

V křehkosti se do ní vejde,
tváří úzkost připuštěna lehce,
odpuštění zpřetrhal jsi přece,
okraj, co překročit už nejde.

Skrytá je v mokrosti očí,
touha přišla pozdě,
dohořel knot vysněný hvězdě,
a život v srdci bez lásky končí.

...myšlenky...

27. prosince 2009 v 16:44 | mojda
Dřevěná postel skřípajících myšlenek,
západ slunce v rezavým městě,
slova zhořkla na týhle cestě,
nad stolem rozlitých domněnek.

Čas přesypal své možnosti,
překvapení přicházející k ránu,
vyprchal soucit z těchto klamů
a její posměšky se staly výzvou trapnosti.

Oblohou krvácejících předsudků,
úzkostí v hrdle propadání stesku,
vybraností vkusu,vtipnosti a lesku,
brodíme se stezkou našich předků.

..ona.....

26. prosince 2009 v 17:20 | mojda
Její vůně mu otevřela dveře do ložnice,
vystrašenost slov uvízla za okny,
jemnost skrytá na dně sklenice,
vykreslenou barevností schoulenou za prostěradly.

Rozvášněnost polibků bezedné noci,
přívaly perel tekoucích po polštáři,
spojitost myšlenek pro vzájemný pocit,
jejími vlasy se obejmout těla daří.

V tom zastavení přítomnosti,
v růži rozkvetla její tvář,
rozplynutí citů skromnosti,
do kolen jeho pýchu sraž.

..pro Vás...........

24. prosince 2009 v 9:20 | mojda
Andělé pomalu krouží k nám dolů,
do štěstí smíchem se otvírají dveře,
propleteností musíme držet všichni spolu,
pak touha lásky nás pevností sevře.

Teď pohrávají si s rolničkami
a zdraví přichazí postupně k nám,
proplujete radostí horícími svíčkami,
a krása u nohou zustane ležet vám.

...v patách...

23. prosince 2009 v 13:22 | mojda
Samotou v patách v kruhu uzavřeni,
počátek skromnosti bránicího projevu,
v příchodu vybarveného dotčení,
zapřeme posedlostí i drobky ze stolu.

Zpřetrhané okovy v srdcovém žaláři,
najivnost přicházející po špičkách v noci,
jizvy umocněné prosbami místo měsíce září,
to odlehlá samota po tobě pořád touží.

.. shon...

21. prosince 2009 v 22:13 | mojda
Ulice se plní pilností mravenčí,
tváře z výkladů křičí slevou,
ty kroky se pořád někam vrací,
po zemi tě šipky vedou.

Sladkost větrů s vůní punče,
masírka tou nekončící hrou,
do štěstí se zvonem přece tluče,
přitom štěstí ti leží u nohou.

Ptáci si pohrávají v kostelní věži,
podlehli jsme zmatku plnosti ulic,
uniknout se tomu dá jen stěží,
ten dárek nejcenější nosíme přeci uvnitř.

...sníh...

20. prosince 2009 v 21:16 | mojda
Čerstvost sněhu přináší čistotu,
v doteku mrazící křehkost,
převracíme naši prostotu,
v tajůplnou spontální lehkost.

Z přijímání darů pocity zrají,
otevřená náruč věří tomu,
vše se před námi tají
a posvátnost nepřekročí práh domu.

Zapomnění času svého,
psí stezky vedou naše kroky,
v promarněnosti života tvého,
nejde vrátit ztracené roky.

..slzy....

19. prosince 2009 v 10:34 | mojda
Proč přicházejí slzy slunce,
stromy v bolesti se klaní ,až k zemi,
utíkáme před násilím jedince,
a brodíme se strachem sami.

Odpovědi plují řekou zapomnění,
srdce tají jako ledovce mezi námi,
naděje přináší pozvolné uvolnění,
a ve snech se touláme rozkvetlými zahradami.

...líítacííí...

17. prosince 2009 v 19:29 | mojda
Ze snu si křídla vytvořit,
do mraků se hlouběji ponořit,
proletět kolem překrásných hvězd,
sáhnout si na ten diamantový les,
na křídlech lásky stoupat výš a výš,
bez zábran a lidské závislosti,
ty jediná to pochopíš.

...dnešní...

15. prosince 2009 v 21:50 | mojda
Na začátku pavoučích provazů,
každý se jednou musí vrátit,
do jeskyně plné odkazů,
a záblesky paměti neztratit.

Vše postupně mizí,
v plástech betonových ulit,
abstraktní doba s tesknoucí vizí,
to je vše o co se budeme dělit.

..Přání..

15. prosince 2009 v 20:53 | mojda
Na křídlech ,kde stojí štěstí,
v roztančených korunách stromů,
do vůně květů se vplésti,
musíme uvěřit tomu.

Večer proměnil se v náš dech,
hlasy obejmuly se slabounce,
čas vše vykreslil po zdech,
rozžehli se jako slunce.

..oni...

14. prosince 2009 v 19:25 | mojda
Myšlenky v obrazech jsou rozsekány,
v přítomnosti spoutaného okamžiku,
pocity do dlažby jsou zašlapány,
hrubostí co zklouzla v doteku.

Za okny se potácí tma,
vem si místo a lehni,
snad spolkne město jen nás dva,
pro sen samoty z něhy.

Samota

10. prosince 2009 v 22:42 | mojda
Samotou svázané ruce,
z předsudků houpajícich se na krovech,
tupostí v hlavě kladivo tluče,
a hořkost se povaluje na rtech.

...pohled...

10. prosince 2009 v 21:30 | mojda
Za rozbitými rámy starých oken,
krčí se samota plísnící po zdech,
vítr si klátí špínu dvorem,
hudbu spustil roztančený plech.

Mokrá dlažba vykresluje stíny,
vše zčervenalo v zápětí studem,
doteky rozmazané hlíny,
mají strach za velkým stromem.

Cesta...

8. prosince 2009 v 22:50 | mojda
V kufru si pohrávají maličkosti,
ve starém prokletí na rozcestí,
detaily vypjatých hloupostí,
narážejí a křičí do štěstí.

Strom vykotlaný pýchou,
skryté nic v plamenech svíce,
co nevyplave pod tou tíhou,
udusí tě a nenajdeš to více.

Je jedno jak se rozhodneš,
barevná mozaika fleků na silnici,
snad se toho prsty dotkneš,
a přetneš smích pod hořící hranicí.

Stydlivá...

7. prosince 2009 v 0:01
Přijít v moment obrazu pozdě,
srdce plné co nikdy nezhasne,
zeptat se plachostí v jednom bodě,
snad chytí se ty nechty plné vášně.

Pochopit přítomnost pulzujících projevů,
stud zmrznul na starém podstavci za výlohou,
zaklepal plachostí prožitých jedů
a začal se plazit po vlastních nohou.

Pravdy...

6. prosince 2009 v 21:59 | mojda

Zkroucené prsty jak uši naslouchají,
křivě civí myšlenky nějaké pravdy,
zmačkaný lístek cestu tají,
staré fotky promlouvají navždy.

Kámen tvoří kruhy na mokré podlaze,
jak slané jsou pocity tekoucí z očí,
zaplatils v životě vždy tak draze
a prádnota s věcmi kolem točí.

...životní

5. prosince 2009 v 22:10 | mojda
Vše o co nikdo nestojí,
a zarmutek prosvítá díry v kabátě,
temné hlasy se těmi pocity dvojí,
proto se válíme v tom lidským blátě.

Rozdávat to o co vlastně nikdo nestojí,
stát v týhle době proti sobě,
než přijdou a vše odstrojí,
tak stejně skončíš ve svým hrobě.