Když opravdu odejde,
vše tančí zmateně,
žízeň v hrdle tě obejme,
v pokračování ,spoutej mě!
Jednou v tváři to uviděl,
spleť měnících se tvarů,
od toho okamžiku oněmněl,
propletené doteky jejích darů.
Pozorující místo u okna,
touha zase vzlétnout,
stejně to vypiješ do dna,
stačí krůček se pohnout.
Na obloze ptáci v kruhu,
znamení přichází s tebou,
vytvořit si krásnou duhu,
a pod ní společně si lehnout.
Podařené.