Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Listopad 2009

O těch ,na který jsme zapoměli...

28. listopadu 2009 v 16:41
Vše se nějak tváří a utichá pomalu,
musíš se opít a vyrazit do ulic,
tak už vylez z toho posranýho kanálu,
nebo tě rozerve rozedma plic.

Kus dne se do temnoty přelil,
chyť se fleka u prvních popelnic,
drobek žrádla na tebe už nezbyl
a tak nohy dál mlaskají o povrch silnic.

Až budeš mít štěstí narazit na konec,
bez myšlenek tam vtrhni,
snad ti aspoň pujčí věnec,
a tvoje kočky rozhrabou popel z tvé urny.

Přátelská...

28. listopadu 2009 v 15:57 | mojda
Sedící u stolu plného smíchu,
z očí proudí lehkost slunce,
slova si hrají v doslechu,
a něžná přívětivost nezná konce.

Spleteni pocitem myšlenek,
ze rtů plných mladosti,
osud promlel hodinový mlýnek,
a mění je po větru v radosti.

Levné myšlenky...

22. listopadu 2009 v 16:47 | mojda
Holka týhle noci,
promarněných věcí z popelnic,
ta ladnost prochází v jejích bocích,
nakonec z těch obrazu nezbyde nic.

Prošlapaná cesta ke dveřím,
zapálené svíce uprostřed pokoje,
zahrabaná do peřin,
pro laciné touhy je jen tvoje.

Touha....

21. listopadu 2009 v 19:44 | mojda
Když opravdu odejde,
vše tančí zmateně,
žízeň v hrdle tě obejme,
v pokračování ,spoutej mě!

Jednou v tváři to uviděl,
spleť měnících se tvarů,
od toho okamžiku oněmněl,
propletené doteky jejích darů.

Pozorující místo u okna,
touha zase vzlétnout,
stejně to vypiješ do dna,
stačí krůček se pohnout.

Na obloze ptáci v kruhu,
znamení přichází s tebou,
vytvořit si krásnou duhu,
a pod ní společně si lehnout.

Probuzení....

17. listopadu 2009 v 7:04 | mojda
Celá přišla v modrém,
vlasy rozcuchané rozkoší,
její oči prozrazují mnohé,
a náznaky vše vytuší.

V rytmu mrkajících pannen,
dolétla výzva k tanci,
probuzení nad ránem,
v městské ambulanci.

Krása...

16. listopadu 2009 v 21:50 | mojda
Její krása se rozprostřela na polštáři,
snad andělé kolem ní tančí,
slova postrádejí významu v tváři,
a má touha před ní klečí.

Došlo...

11. listopadu 2009 v 21:48 | mojda
Pořád někde druhý,
za oknem modrý pruhy,
oblaka zkouřené duhy,
uzavřeli se kruhy.

Pokřivený má obě ruce,
tlači ho emoce v týhle době,
poučen padal k zemi prudce,
stáhly se mu půlky k sobě.

Bio...

6. listopadu 2009 v 23:03 | mojda
Bio,velká louka,
červík s plnou tlamou na ni kouká.
Bio mouka,
semele i velkýho brouka.
Bio chleba,
ten ti pokoj nedá.
Natvrdlý semínko,
Bio miminko.
Čerstvá vzpomínka,
Bio maminka.
Na BIO hřbytově,
uzavřeni v plastové nádobě.

Lstivá...

2. listopadu 2009 v 19:28 | mojda
Možná vztek a nespokojenost,
snad klam nebo pícha,
prošla kolem ustrašenost,
rozum do tváře ti dýchá.

Odlesk zrcadla žárlivosti,
vášní krutá sobeckost,
v rukou city odhodlanosti,
do řeky vypustit tu zlost.

Které věci se přou,
na ruku si jdou,
nočnímu světu lžou,
lstí s tváří nevinnou.

Krátké...

1. listopadu 2009 v 19:55 | mojda
1.
Spolu se svým bohem,
přemýšlím nad životem.
Zapínám se do kůží
a odhaluji malebnou záři,
nahých snů v cizí tváři.

2.
Nad ránem z nevydařené noci,
snažím se prodrat se svými pocity,
nenalézám však co jsem již kdysi ztratil
a odmítám se vrátit.

3.
Nasranej,
skurvenej,
vygumovanej.
To je fejeton na neposlušnost,
prostaty a žaludečních kamenů.
odloučen od světa,
přestárlých kmenů.