Ptáci roztančení po obloze,
ten co přišel natáhnul ruce,
jeho pohled v srdci rytmem tluče,
tváří směrem k duze.
Přestat mluvit a odpouštět,
jen tak tak přejít cestu,
život nás bude pořád zkoušet,
malé znaky v letním gestu.
Vždy se potkají v neděli,
na druhém konci provazu,
pouta vše rozdělí,
a květy rozpustí se v dřezu.
Na začátku byla láska,
snad rozpuštěná v alkoholu,
pocitům osud tleská,
svázani temností v rohu.