Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Říjen 2009

Schovávací

31. října 2009 v 22:50 | mojda
Z očí tečou prameny nenávisti,
laciné pohledy za rozbitými okny,
ostrá a přeč táhne k dokonalosti,
dlažební kostky vyrvané za tmy.

stíny schovávající se za stromy,
domy naslouchající každé řeči,
lítost plazící se pod dveřmi,
roztahaná ješitnost po pokoji.

Nočníí...

31. října 2009 v 13:09 | mojda
Měsíc řádil svou přítomností,
v číši na dně srozumitelnosti.

Dřevo ohlodané místo kostí,
myšlenky kruté zbabělosti.

Sny přání v kruhu možné neschopnosti,
když sevřeny byli drápy z minulostí.

Nespočetná najivnost plující tmou,
rozehraná ucta s životní hrou.

Pohlcující...

30. října 2009 v 7:58 | mojda
V očích zvlhlé zprávy,
snad přichází drzost sama,
tichostí narušené mravy,
polštáře rozházené v okamžiku zrady,
slova praskají jako stébla trávy,
najivnost otevřela jazyk pravdy,
už spolkla zbytky rozumu
a uzavřela se navždy.

Lehká...

28. října 2009 v 20:15 | mojda
Ptáci roztančení po obloze,
ten co přišel natáhnul ruce,
jeho pohled v srdci rytmem tluče,
tváří směrem k duze.

Přestat mluvit a odpouštět,
jen tak tak přejít cestu,
život nás bude pořád zkoušet,
malé znaky v letním gestu.

Vždy se potkají v neděli,
na druhém konci provazu,
pouta vše rozdělí,
a květy rozpustí se v dřezu.

Na začátku byla láska,
snad rozpuštěná v alkoholu,
pocitům osud tleská,
svázani temností v rohu.

Taneční

19. října 2009 v 22:23 | mojda
Tančíš lehkostí noci,
v osvětlení pouliční lampy,
výzva ti předem kouká z očí,
muzikou jsou rozvrzané panty.

Je to tvůj večírek,
šaty koupený za rohem v sekáči,
na krku poutˇový řetízek,
a levné pivo v plecháči.

A přesto ti nic nechybí,
jen těm druhým co ti závidí.

Postav se tomu.....

5. října 2009 v 21:04 | mojda
V dálce je slyšet sovu,
zmateně vyděšený je čas,
zkus probudit se znovu,
at´neslyšíš ten hlas.

Studená vyhaslá noc,
co skrývají staré záclony,
jak silná je tvá moc,
za dveřmi černé komory.

..Víra...

4. října 2009 v 20:48 | mojda
Kde se berou ty pocity zmrzlého sněhu,
ta bezmoc přichází z venku,
tam v zrcadle podřízli něhu,
rychle dopij svou sklenku.

Zmasakrované jsou touhy,
na polích vztyčené kříže,
krve jsou plné strouhy
a naděje je tlustá mříže.

Černý motýl už ti mává,
měsíc prohodil svůj škleb,
ta krutost zvolna vstává,
modlíš se,
jak být zase zpět.

Toulání...

3. října 2009 v 12:54 | mojda
Toulám se po nočních stezkách,
kroky předurčují čas,
s tváří tuláka po hvězdách,
tiché mlčení je tu zas.

Vše šumí nějak samo,
obrazy prosté spojitosti,
v knihách je tak psáno,
na rozpadajícím se prahu věčnosti.

Ruce zamknuty křečí,
rozum postává zpátky,
smysly po sobě ječí,
v té osudové spleti nejsou zkratky.