Hrůza v očích připomínající dětství,
děsivé sny zdegenerovaných ksichtů,
procházka kolem kata se ctí,
a uzkostí řvát do prázdnoty citů.
Tam u konce místnosti,
smějí se výsměchy z prázdných stěn,
zamčená je skřín´plná radosti,
nezbývá než prorvat se tím sklem.
Vše smrdí hnilobou,
umaštěné stíny chtějí se mě dotknout,
snad slunce probodne se tou tmou,
vše je zahrabáno pod podlahou.