Tmavé stíny na podlaze,
odporně tu hnijí,
čas je svázán obvazem,
a ve zmatku tu šílí.
Rozevláté ksichty tvorů,
masivní deprese betonových domů,
smysl najivních sporů,
otrávený bordel vadí komu.
Už plíží se ten křik,
padá,snaží se jít,
prokletím je okamžik,
pro, který stojí za to žít.