...Z nočního ticha mnou projede bolest.Je tu další ráno ,močák je na prasknutí.Sotva rozlepím jedno
oko(asi je jedno ,které je první),začne kravál s toho odpornýho budíku.Pokouším zvednout své
otlačené tělo a už fakt rychlostí tramvaje se plazím na hajzl.Krásnej pocit ,když to stihnu...Dostávám
se do kuchyně a pořád cítím ty zasmrádlí utopence ze včerejška.Místo chleba pár drobků v ošatce,
které jsem se snažil vlastně už včera sežrat.kafe už asi hledat nemusím.Mrknu do dřezu a ejhle na dně lahváče ještě pár kapek zbylo...prohrabuju se v hromadě hadrů,které se tam na zemi povalujo
s lehkostí nasávám pachy abych venku nesmrděl jak to prase.Už už je na čase prohledat kapse
a najít zbytky tabáčku.Opatrně jej sesypávám do dlaně a konečně můžu lehounce olíznout papírek.
Podařilo se!...Celej nasranej přehazuju všechny věci ,už mohlo být všechno tak kraný,ALE ten
posranej zapalovač nemůžu najít.
Zákon schválnosti:-).