Ve stínu velkoměsta,ukojen svitem televize,promarněná touha pomsta,rozpoutaností jsou něžná gesta.
V očích strach,k půlnoci uplnku,proměnˇse v prach,prokousej se přes tu rtěnku.
Smrad páchnoucího masa z výkladů,smrt projíždějící tramvaje,usta plné bělavého moku,krev
přitékající z okolních toků.
Mrtvoly přilétajících ptáků,otroci u našich nohou,toxiny proudících mraků,to vše spolknu sebou.
To by nespolkl ani polykač šavlí.
Ale město takové, fakt je, hlavně v předjaří.