...V ruce přehazuju zbytek tabáku,a očima uřpeně tlačím ručičky ciferníku.Nekonečně dlouhých
deset minut.Zapaluji cigarko a už přemýšlím aby mi vydrželo aspon´sedm minut.Nervozita stoupá
s každým práskem a mou prohlubující se depresí nekonečna kouřím stále rychleji.V še bylo černobílé
a již začínám vnímat s rozmazanou barevností.Už slyšim ptáčky cvrlikající na okolních střechách.
Sluníčko pozvolna probouzí mé myšlenky svobody po které tak nedočkavě prahnu.Mám ještě tak
na tři prásky.Mé nosní dirky v euforii rozvoněných květů se roztahují podle okolních vanoucích větrů.
...Co se to děje?Cítím smrad z okolí přeplněných ulic,motory projíždějících aut.Vše je černé jako před tím!Cigárko se v popel proměnilo a na ciferníku zjištuji,že musím přežít ještě čtyři otřesný minuty...